wz

0 0 0 0
  Publikováno : 06.09.2009 | Autor : starajihlava.cz
Kategorie : Bez kategorie | Počet zobrazení : 686 | Unrated

 
o o o o

Na počátku byla jen malá osada uprostřed slovanské sídelní oblasti na břehu řeky Jihlavy. Snad sloužila jako hraniční bod, jako marka u pomyslného přechodu zemských hranic při staré komunikační tepně přetínající zelený pás Vysočiny na cestě z Čech na Moravu a dále do Rakous a Uher, na stezce od pradávna zvané Haberská. V době, kdy končí domácí kolonizace Vysočiny, vzniká na rozmezí dvanáctého a třináctého století nová Jihlava. Objev dlouho hledaného kovu, stříbra, dává novému městu netušený rozvoj. Přicházejí kolonisté ze všech západních končin lákáni stříbrnými vidinami. Stříbro, kutané v širokém okruhu po celé přilehlé oblasti Vysočiny, se stává zdrojem nebývalé moci posledních Přemyslovců a Jihlava, jako první mezi městy horními, dárcem tak potřebného Horního práva.    V tomto období také vzniká první potřeba správy města - historie první jihlavské radnice tak sahá zhruba do poloviny třináctého století.

V čele správy města stál doživotní nebo i dědičný rychtář jako zástupce krále, jenž měl původně rozhodující slovo a moc. Po jeho boku stálo dvanáct konšelů k řízení soudních věcí, kteří byli rovněž jmenováni vrchností. Z původních přísežných u městského soudu se postupně zformovala městská rada, která na sebe v průběhu příštích dvou století strhává většinu rychtářských pravomocí. Města postupně dosahují více méně úplné soudní i správní autonomie, konšelská rada se obnovuje volbou měšťanstva a rychtář se stává voleným úředníkem. V Jihlavě v r. 1505 odkoupila městská rada dědičnou rychtu od rodiny Pilgramerů, což znamenalo její definitivní vítězství v boji o hegemonii ve městě. Konšel, který radě předsedal, se nazýval purkmistr. V této funkci se pak konšelé vždy po měsíci střídali. Za úspěch městské rady lze považovat také skutečnost, že se některá jednání nekonala v rychtě, ale v domě některého z konšelů. Avšak nárůst agendy vyvolával stále větší potřebu vlastního radního domu. Proto bylo jen otázkou času, kdy rada začne zasedat ve vlastním domě. Písemné prameny potvrzují, že až doby koupě tzv. nové radnice na východní straně náměstí byla radnice vedle rychty na protější, západní straně. V posledních desetiletích 14. stol. se pak radnice definitivně oddělila od městské rychty, jejíž bývala součástí.  Novou radnici získalo město Jihlava v r. 1425 koupí domu Mikuláše barchaníka (kdysi Cippusova), úřední budovou se pak stala po nezbytných stavebních úpravách o rok později.

Další významné úpravy radniční budovy proběhly v souvislosti s již zmíněnými událostmi roku 1505, kdy poslední držitelé jihlavské rychty – bratři Ladislav a Zikmund Pilgramerové prodali rychtu se všemi přidruženými právy městu. Z toho vyplýval i nárůst funkcí samosprávy a potřeba větších prostor. Roku 1509 byl proto ke stávajícímu domu připojen dům prostřední – tzv. Holclinův a byl přímo propojen s původním severním domem. V prvním poschodí tehdy vzniká velká reprezentativní síň, která je zaklenuta čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenuta do středového polygonálního pilíře, s ojedinělou klenbou z pálených tvárnic, jež je zdobena humanistickými nápisy v latině, řečtině, němčině i staročeštině. V zadním traktu radnice byla v roce 1574 vybudována velká soudní síň s dřevěným obložením stěn i stropu. V 16. století postihlo Jihlavu několik ničivých požárů a některé se nevyhnuly ani radnici. Toto století se tak stává obdobím výrazných změn a oprav radničních budov, které jsou však již vedeny v renesančním duchu. Renesanční přestavba radnice byla dokončena v roce 1594.

Dalšími změnami prošla radnice až v 18.století, kdy byl připojen třetí dům - jednalo se o nejjižnější – tzv.Kentlinův dům, který připadl obci dědictvím. Nesourodý soubor tří domů byl v r.1734 upraven jako jeden celek, propojen schodišti a r.1786 byl zvnějšku sjednocen klasicistní fasádou. Ve stejné době dostává prostřední portál kartuš s barevným čtvrceným jihlavským znakem. Nová střecha byla pak ukončena věžičkou s hodinami. Stavební vývoj radnice je v této době téměř na dvě století přerušen a radnice se stává jednou z největších architektonických dominant Masarykova náměstí v Jihlavě.

V pozdějších dobách pak byly rekonstruovány některé části radnice, první větší komplexnější rekonstrukce však proběhly až v 80. a 90.letech minulého století. Dotkly se objektů Masarykovo náměstí č.66 a 67. Ta největší a dlouho očekávaná rekonstrukce domů Masarykovo náměstí č.1 a 2 pak byla zahájena v roce 2004. Tato rozsáhlá rekonstrukce byla po dlouhých deseti letech příprav fyzicky zahájena v březnu roku 2004. Podílelo se na ní mnoho odborníků z řad architektů, archeologů, historiků, výtvarníků, mistrů uměleckých řemesel, stavebních a dalších dodavatelských firem. 

    Nejzásadnější a pro laika nejvíce viditelnou změnou je zcela nepochybně znovuodhalení velké gotické síně v prvním poschodí, a to v její původní gotické podobě. Po dvou stoletích, kdy tato síň byla rozdělena barokní příčkou a jedna její polovina překlenuta sníženým plochým stropem, jde o naprosto unikátní počin. Síň je nyní tedy nejen scelená, ale bylo obnoveno a nově zrestaurováno všech osmatřicet humanistických nápisů v kápích jejích kleneb, stejně jako byla obnovena její původní polychromie. V jihovýchodním rohu pak byl v podstatě náhodou objeven původní cihlový krb, před nímž se dochovala původní keramická dlažba, která byla později replikována a nově použita na zadláždění celé síně. Do tohoto zadláždění bylo nově umístěno i pět původních kusů, které se dochovaly a které jsou připomenutím naši dávné historie.



    Snad jen ve stručnosti lze vyjmenovat i některé další prvky, které tato rozsáhlá rekonstrukce zachránila a odhalila pro budoucí generace:
Z pozdně gotického prostoru tzv."kaple" - někdejší konírny - se podařilo vybudovat reprezentativní síň komorního charakteru, jejíž klenby jsou bohatě zdobeny původními renesančními a barokními freskami. Barokní  obřadní síň byla také zrestaurována do své původní podoby. Byly zde obnoveny zlacené štukové ornamenty i celková původní barevnost, zrestaurován byl zároveň i původní zlacený lustr. V průběhu rekonstrukce bylo obnoveno a odkryto několik malovaných stropů, z nichž některé byly i nově objeveny. Jedná se jak o stropy trámové, tak deskové a jejich výmalby jsou vedeny v duchu renesance, baroka i empíru. Rekonstrukce odkryla také mnoho cenných maleb – jednou z nejvýznamnějších je freska sv.Kryštofa s Ježíškem. Za pověstnou třešničku na dortu je pak možné považovat nález renesanční fresky tzv. masopustního průvodu, která je svým provedením řazena do kategorie profesionálně provedené práce. Velkou raritou radničních domů se stala autenticky dochovaná černá kuchyně, kde je možné spatřit očazené a zesklovatělé omítky, jež jsou důkazem toho, že se zde připravovalo jídlo na otevřeném ohni. Za zmínku stojí také originál barokní sochy Immaculaty, která byla původně umístěna na vrcholu Mariánského sloupu na náměstí a poté léta umístěna ve vstupu do jihlavské Galerie Vysočiny v Komenského ulici. Nyní byla nově nainstalována ve druhém patře „jižního domu".  Dvorní trakt radnice byl zcela nově parkově upraven a našla zde své nové místo také pětice soch. Jedná se dobře známé alegorie čtyř ročních období a múzu Terpischoré - původně umístěné ve Smetanových sadech. Je tu také možno nahlédnout do prostor někdejší „hladomorny", která byla nově odhalena je propojena s labyrintem podzemních chodeb. 

zdroj: Jihlava.cz


1 2 3 4 5
prosíme o zhodnocení článku     Špatný
Vynikající    

 Komentáře čtenářů !

žádné vložené komentáře...