wz

0 0 0 0
  Publikováno : 06.09.2009 | Autor : starajihlava.cz
Kategorie : Starší dějiny | Počet zobrazení : 985 | Unrated

 
o o o o

Jihlavské městské opevnění je významné nejen svým nebývalým rozsahem pevnostních zařízení a dalších složek pevnosti a obrany města, ale především jejich přínosem pro někdejší vojenský význam města ležícího na hranicích mezi Čechami a Moravo na významné obchodní stezce zvané „Haberská".
Ve stručnosti lze vývoj jihlavské pevnosti (tedy především hlavního pevnostního okruhu) periodizovat do osmi hlavních období, která jsou zároveň i obrazem rozhodujících mezníků v historii města:

1) První opevnění bylo budováno kolem vznikajícího města již krátce po jeho založení ve 13. století. Ve městě se hromadily podle tehdejšího měřítka obrovské částky v drahých kovech i v ražené minci, byla tu mincovna i sklady zboží rychle se rozvíjejícího obchodu. Nově vzniklé královské horní město bylo tedy významným hospodářským centrem, ale pro svou strategickou polohu na hranicích Čech a Moravy mělo i význam vojenský. O významu jihlavské pevnosti svědčí i skutečnost, že samotný český král dbal na budování, náležitou údržbu a opravy mohutného opevnění.

2) Ve 14. století prošlo opevnění stavebními proměnami, jejichž charakteristickým rysem je zesílení hradební zdi hranolovými či polokruhovými a plnými věžemi. Již v této době je známo pět městských bran. Stejně významná jako funkce vojenská byla v té době i jeho funkce bezpečnostní – Jihlavě tehdy často hrozilo přepadení lapky i útoky nepřátelských rytířů (nejznámější přepadení města nepřátelskými rytíři z roku 1402 je zobrazeno na nástěnném obraze v presbytáři kostela Matky Boží – je to nejstarší obraz města a jeho rozvinutého opevnění v českých zemích).

3) Vhusitském období podnítily válečné události další zdokonalení pevnosti novými prvky s náznaky pozdější bastionové soustavy. Ta pak prošla zátěžovými zkouškami několikerého obležení. Právě ve válečných dobách se do Jihlavy uchylovali i lidé z okolí a svůj cenný majetek si tu ukládaly i významné instituce (svůj poklad a archiv si tu uložili mniši ze sedleckého kláštera, když utíkali před husity; uchýlili se sem i mniši z kláštera želivského).

4) Porevoluční období 15. stol. bylo díky válkám s Jiřím Poděbradským pro jihlavskou pevnost jedno z nejobtížnějších. Pravděpodobně z této doby pochází větší část dodnes zachovaného kamenného opevnění, které navazovalo na starší základy a bylo postupně zdokonalováno – např. hranolové věže byly postupně nahrazeny kulatými.

5) 16. století je v podstatě přechodné období mezi klasickým opevněním kamenným a zemními opevněními bastionového systému. Byly zesilovány brány, věže i bašty a bylo budováno či rozšiřováno předbraní.

6) Od konce šestnáctého století se pak městské opevnění rozvíjí nejmohutněji. Souvisí to především s rozvojem dobývací techniky, který rychle předstihoval zaostávající prostředky obranné. Ochrana města pomocí kamenných hradeb již zastarala, a tak byla před původním kamenným opevněním vybudována podle tzv. bastionové soustavy mohutná opevnění zemní.
Třicetiletá válka odkryla některé slabiny městské pevnosti. Větší obranná opatření byla prováděna v r. 1639, když městu hrozil švédský útok - byly založeny nové šance a rozšířena i zdokonalena předsunutá opevnění s palisádami. V roce 1645 se Švédové Jihlavy zmocnili a hned zahájili rozsáhlé opevňovací práce. Opravovali a zdokonalovali staré kamenné opevnění, rozšiřovali a stavěli nová zemní opevnění v podobě pětibokých bastionů. K největší proměně jihlavské pevnosti tak došlo v poměrně krátkém období let 1646-1647. Švédy je proto třeba pokládat za vlastní tvůrce této pevnosti v její nejrozvinutější podobě. Dokonce o svém díle prohlašovali, že „Jihlava již není jen město, ale nepřemožitelná pevnost". Vývoj dalších událostí však ukázal, že sílu této pevnosti přecenili. Válečné události koncem třicetileté války měly totiž pro Jihlavu katastrofální následky – zredukovaly ji na pouhé město uvnitř hradeb. Protože pro vyčerpané město již bylo obnovování a udržování pevnosti neúnosným břemenem, náklady na její údržbu převzala země. Městská pevnost tak přestala být funkční složkou městského organismu a stala se pouhým opěrným bodem zemské a státní vojenské soustavy.

7) Přestože Jihlava zůstávala pevností, její vojenský význam neustále upadal. Hradby, valy a bastiony nebyly opravovány, rozpadávaly se a zanášely příkop, který se zužoval a ztrácel hloubku. Zcela pozbyla na významu i městská hotovost. Poslední zbytky vojenské funkce hotovosti odpadly v r.1751, kdy přišla do Jihlavy stálá posádka pravidelného vojska, čímž začala zcela nová kapitola vojenské historie Jihlavy. Ve městě a na předměstích vznikala různá vojenská zařízení. Jihlava se tak z překážky nepřekonatelné i pro nejlepší vojevůdce středověku změnila v město především vojenských skladů. V roce 1755 pak byla pevnost formálně zrušena.

8) Přirozené chátrání pevnostního systému urychlovaly od konce 18.století pronikavější likvidační zásahy. Od r. 1783 začaly být bourány a odklizovány zemní náspy, byly zavezeny příkopy u bran a začalo se s rušením předbraní u hlavních městských bran. Z důvodu usnadnění dopravy pak byly postupně zbourány hlavní části fortifikační soustavy včetně vlastních bran - Špitálské, Brtnické, Brněnské i Křížové. Ve druhé polovině 19. století byly v souvislosti s prodlužováním či vznikem nových ulic hradby na mnoha místech prolomeny. Ve 20.století pak byly zbourány celé úseky hradebního pásu.

O hradby, které jsou hlavním pozůstatkem bývalé městské pevnosti a zároveň svědectvím vojenského a politického významu Jihlavy i vynikajícího stavitelského umění minulých století, se dlouho pečovalo jen z důvodů více méně stavebně-bezpečnostních, aby jejich rozpadávající se části neohrožovaly obyvatele. Patřičná pozornost se hradbám začala věnovat až po prohlášení Jihlavy městskou památkovou rezervací v roce 1950.
Dnes zůstávají zachovány v neúplné podobě zhruba dvě třetiny starých kamenných hradeb, v menší míře původní příkop a jen ve zbytcích vnější val. Z pěti bran zůstala zachována jen jediná - brána Matky Boží, která se stala i jedním ze symbolů Jihlavy. Parkán je parkově upraven, ve Věžní ulici je pak možné vidět poslední zachovaný zbytek hradebního příkopu.

zdroj: Jihlava.cz


1 2 3 4 5
prosíme o zhodnocení článku     Špatný
Vynikající    

 Komentáře čtenářů !

žádné vložené komentáře...