wz

0 0 0 0
  Publikováno : 28.01.2010 | Autor : starajihlava.cz
Kategorie : 20. století | Počet zobrazení : 8099 | Unrated

 
o o o o

    V dnešním článku bych se chtěl věnovat kinofikaci Jihlavy od začátku 20. století a jejímu dalšímu vývoji až po současnost. Nejdříve byla kinematografická představení uváděna kočovnými skupinami na poutích jako "divadlo pohyblivých obrázků", posléze byla skupinám udělena licence umožňující promítání filmů v hotelových sálech, hostincích, restauracích, nebo provizorních stanech. Údajně první stálé kino v Čechách uvítalo diváku v březnu roku 1907. Jeho majitelem byl významný český eskamotér Viktor Ponrepo (vl. jménem Dismas Šlambor) a biograf se nacházel v domě U Modré štiky v Karlově ulici v Praze. Ale objevily se domněnky, že první stálé kino nevzniklo v Čechách, nýbrž na Moravě ve stejném roce, ale o dva měsíce dříve než Ponrepo. Brněnský biograf se honosil názvem The Empire Bio Co. a jeho majitelem byl Dominik Morgenstern, což je hlavní důvod, proč se tento prim mylně připsal Viktoru Ponrepovi, neboť zde značnou úlohu hrálo nacionální smýšlení. Další stálá kina začaly vzniky vzápětí, do roku 1909 bylo v Praze zprovozněno dalších 5 kin a do začátku první světové války již každé větší město mělo svůj biograf.

 

    Přejdeme k Jihlavě. První kinematografické představení zde bylo realizováno již v roce 1899 cizokrajnou společností, která své "živé fotografie" uváděla od prosince užaslému publiku v sále hotelu U Tří knížat na náměstí. Program se skládal z dokumentárních snímků jako např. jízda gondolou v Benátkách, průvod s královskou korunou v Budapešti, jízda městskou dráhou v Berlíně, česká svatba apod. Další kočovné představení je datováno do roku 1908, kdy v květnu proběhla projekce v suterenní místnosti Hotelu Grand, kterou zorganizoval jihlavský fotograf Heindrich Reim.

 


Kino Elite a osud Franze Klimsche

   První stálé jihlavské kino dnes již budeme hledat marně. Budova od významného jihlavského architekta Arthura Corraza se nacházela od roku 1912 na dnešním Štefánikově náměstí v blízkosti ulice Žižková naproti krajskému úřadu. Biograf nesl název Elite Kino - Theater a jeho majitelem byl jihlavský rodák Franz Klimsch (*1875). Klimsch již v mládí propadl kouzlu pohyblivých obrázků a od roku 1911, kdy si pořídil svůj první kinematograf, představoval své krátké snímky v sále Hotelu Czap (dnes Dělnický dům) i s živým orchestrem, bohužel v další sezóně mu nebylo umožněno v jeho projekcích pokračovat a proto se rozhodl ke stavbě vlastního již zmíněného podniku na parcele zavezeného cihlářského rybníka (nejprve uvažoval o parcele na rohu ulice Husova a Věžní, ale posléze svůj názor na umístění biografu změnil). Projekt byl schválen městkou radou, která si však stanovila několik podmínek pro provoz kina (např. projekce se směly konat pouze mimo divadelní sezónu od března do října, byl povolen pouze německý jazyk a budova nesměla sloužit jiným účelům a město stanovilo pronájem na 10 let). Vnitřní budova se skládala ze samotného sálu a předsálí s pokladnou a sociálním a sanitárním zařízením. Průčelí bylo doplněno o dvě nízké věžičky, které ho opticky rozšířily. Slavnostní otevření kina připadlo na květnou neděli 31.3. 1912 za přítomnosti starosty města Vinzenze Inderky a o premiérové premiérové představení byl nebývalý zájem. Program se skládal z několika snímků, zu nichž jeden zobrazoval výjevy ze života císařské rodiny. Postupně se začínaly objevovat zvěsti o špatném stavu budovy a strach z jejího zřícení. Klimsch povolal znovu architekta Corrazu, aby situaci prošetřil a ten nechal k budově nainstalovat několik podpěrných pilířů, aby byla lépe rozprostřena váha střechy. Klimsch se zdál jednáním architekta poškozen a vše mělo dohru u jihlavského krajského soudu. Další změnou prošla stavba v roce 1913, kdy z bezpečnostních důvodů musel být snížen počet míst v hledišti, což Klimsch vyřešil další přístavbou v západní části budovy provedené stavebním misterm Augustem Osterreicherem. V  pozdějších letech se kino začíná potýkat s nově vznikající konkurencí. V roce 1914 vzniká kino Edison v nedalekých Dřevěných Mlýnech a v roce 1915 kino Reform (dnešní kino Dukla). K tomu ještě válečná situace přinesla působení cenzury, zakazující projekce amerických snímků. Klimsch byl nucen narukovat do armády a kino vedla jeho manželka, která působila i jako obchodní vedoucí kina Reform. Po návratu z války se Klimsch znovu ujal svého kina a vedl ho až do roku 1923, kdy kino skončilo s promítáním a zadlužený Klimsch, navíc zdrcený smrtí své manželky Emilie se znovu žení se svou neteří a dále se podnikání nevěnuje. Bývalou budovu kina Elite odkoupilo město za 20 000 Kč a pronajalo ji nově vzniklé Československé církvi a vznikla zde modlitebna, která zde fungovala do roku 1928 a musela ustoupit nově vznikající jubilejní škole T. G. Masaryka, otevřené 3. 6. 1931. Osud manželů Klimschových byl vyhrocen po koncvi 2. světové války, neboť oba přijmuly německé občanství a Klimsch byl deportován do internačního tábora ve Stonařově a posléze přesídlil do rakouské Kremže. Klimsch stále žádal o udělený československého občanství, neboť toužil po návratu do Čech, avšak českosloveské úřady mu návrat nechtěly umožnit. Poslední stopy lze zachytit ve východoněmeckém Durynsku na počátku 50. let. Klimschově manželce Bertě byl umožněn pobyt v československu, avšak byl ji zkonfiskován veškerý majetek. Do roku 1971 žila v Kosmákově ulici, poté se přestěhovala do bytu v Brněnské ulici. Skonala dne 10. 3. 1974 a je pohřbena v rodném Krucemburku.
 

 


Kino Edison

Krásná vila byla otevřena Adolfem Kotnerem v říjnu 1914 tehdy v samostatných Dřevěných Mlýnech. Po druhé světové válce se změnil název na kino Spojenců. Před zbouráním v průběhu 60. let budova sloužila jako skladiště barev. Poslední projekce byly realizované na venkovním plátně před budovou kina.

 

 
Kino Reform
Budova kina byla postavena v roce 1915 podle návrhu architekta C. M. Kattnera naproti budově německého gymnázia, po nástupu komunistů k moci bylo kino přejmenováno na Stalingrad a po revoluci na kino Dukla, které stále funguje. Nedávno byla provedena kompletní rekonstrukce budovy a původní sál byl přestavěn na 2 sály, které nesou jména bývalých biografů Reform a Edison. Také zde sídlí centrum mezinárodního dokumentárního festivalu, který se v Jihlavě každoročně koná.

 



Kino Vysočina

Se nacházelo v dnešní ulici Úprkova, dnes prodejna nábytku

 

Kino Oko

 

Kino Sokol

Umístěné v jihlavské Sokolovně na ulici Tyršova, před 2. světovou válkou kino Victoria, za socialismu přejmenováno na kino Panorama. Uzavřeno v únoru 2009, z důvodu krize a otevření multiplexu.

 

 

Letní kino

Nachází se v areálu lesoparku Heulos, kde byl v roce 1949 vybudován přírodní amfiteátr, kde se konaly různé kulturní a politické akce. V roce 1959 byla vybudována promítací stěna, která se ve své době řadila k největším ve střední Evropě a každoročně se zde konal filmový festival pracujících.



1 2 3 4 5
prosíme o zhodnocení článku     Špatný
Vynikající    

 Komentáře čtenářů !

žádné vložené komentáře...