wz

Významné osobnosti města


G. Mahler

V. Kosmák

MUDr. L. Fritz

A. Chitussi

B. Smetana

G. Krum

J. Hoffmann

K. H. Borovský

Jan N. Steiner

V. J. Tomášek

J. Haupt

B. Václavek
Gustav Mahler
(7.6. 1860, Kaliště - 18.5. 1911, Vídeň)

Byl hudební skladatel, narozený v židovské, německy hovořící rodině na Vysočině v obci na česko-moravském pomezí v tehdejším Rakouském císařství. Byl rovněž vynikajícím dirigentem. Mahler je společně se svým učitelem Antonem Brucknerem považován za největšího rakouského symfonika. Do jisté míry lze Mahlera považovat též za českého skladatele, jak vzhledem k místu narození, tak pro jeho inspiraci českou lidovou hudbou. Je tak někdy charakterizován i v odborné cizojazyčné literatuře s výjimkou německé.
Václav Kosmák
(5.9. 1843, Martínkov - 15.3. 1898, Prosiměřice)

Narozen v rodině martínkovského krejčího a kostelníka. Vyšší vzdělání získával nejdříve na německém gymnáziu v Jihlavě. Tamní německé prostředí ho poněmčovalo, avšak nakonec byla to přece jen Jihlava a tamní majálky, kde v něm vzplanul cit vlastenectví; na tato svá studentská léta vzpomíná v četných črtách a povídkách. Dál studoval bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen 4. června 1866. Jeho kněžským povoláním prolíná činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm byly Moravské Budějovice. Byl jedním z prvních členů tamního vlasteneckého spolku Budivoje. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem advokátem Eduardem Špatinkou. V 70. letech působil na Moravskokrumlovsku, posléze na Hustopečsku a konečně v Prosiměřicích u Znojma. Býval označován jako „lidový spisovatel“. Jeho literární dílo není znalcům literatury neznámé. Jeho Obrázky z kukátek vyšly ještě v roce 1983 nákladem 9000 výtisků. Kukátka jsou fejetony či podčárníky a to již samo napovídá, že Kosmákova literární práce souvisela s novinami.
MUDr. Leopold Fritz
(7.11. 1813, Třešť- 2.8. 1895, Jihlava)

Lékař a zakladatel českých spolků v Jihlavě. Narodil se 8. prosince 1813 v Třešti, lépe řečeno v myslivně na Pouštích. Po ukončení jihlavského gymnázia studoval nejprve na filozofické fakultě UK v Praze a po dvou letech přechází na lékařskou fakultu UK. Po skončení studia se usadil jako praktický lékař roku 1837 v Jihlavě. Stal se tam rádcem českých rodin, vyhledával sám chudé a zdarma je léčil. V roce 1845 založil v Jihlavě veřejnou českou čítárnu, kde rovněž konal svoje přednášky. Když v roce 1847 zemřel Josef Jungmann stal se jedním z pořadatelů slavného requiem v kostele sv.Ignáce, což byla pro Jihlavu velmi významná událost. Vedle celé místní honorace se jí účastnili všichni profesoři a žáci. Dne 28.února 1848 uspořádal Fritz velkou Slovanskou besedu, k níž sám namaloval transparent s českým lvem, moravskou orlicí a s heslem Rovnost - Svornost. Byl dobrým rádcem i samotnému městu. Přičinil se o zušlechtění mnoha sadů včetně založení Nového Heulosu a výsadbu stromořadí lip a kaštanů. Jemu vděčíme za zachování jihlavské brány v ulici Matky Boží, jednoho z výrazných symbolů města, a z vybudování nového ústředního hřbitova v Žižkově ulici a židovského hřbitova U Cvičiště.
Antonín Chitussi
(1.12. 1847, Ronov nad Doubravou - 1.5. 1891, Praha)

Český malíř. Studoval na pražské Akademii, později v Mnichově a ve Vídni, na pražskou Akademii se znovu vrátil v roce 1874, po dvou letech byl ale vyloučen. Debutoval roku 1876 a 1877 v Praze na výstavách Krasoumné jednoty, Umělecké besedy a v salónu Lehmannově. Roku 1878 narukoval jako vojín do Bosny. O rok později odjel na studijní pobyt do Paříže, kde také vystavoval. První souborná výstava však přišla až v roce 1885 v Praze. Chitussi dlouho nemohl nalézt svou uměleckou cestu. Ve figurální kompozici a žánru, ke kterému ho vedlo školení na Akademii, svůj talent neuplatnil. Po nuceném odchodu z Akademie se začal zajímat o krajinomalbu, ale první opravdu zdařilé dílo vzniklo až roku 1878 – jde o obraz Z Trojského ostrova. Postupně se stával mistrem plenérové krajiny a citlivým malířem přírodní nálady. Do mladé (Slavíčkovy) generace se zapsal svým pojetím prostých motivů a citem pro výraz české krajiny. Chitussiho dílo se ale známým stalo až po jeho smrti. K nejznámějším obrazům patří Z uherské pusty (1873), Z Trojského ostrova (1878), Z Barbizonského lesa (1879), Údolí Doubravky (1882), Z Českomoravské vysočiny (1882), Seina u Suresnes (1883), Kapří rybník u Třeboně, Rybník ze Železných hor (po roce 1883).
Bedřich Smetana
(2.3. 1824, Litomyšl - 12.5. 1884, Praha)

Zakladatel české vážné hudby. V letech 1835 – 36 studoval neúspěšně na jihlavském gymnáziu. 8.6.1924 odhalena pamětní deska na domě Smetanova 2, kde bydlel v době svých středoškolských studií, u krejčího Svobody. Roku 1848 založil svůj vlastní hudební ústav a roku 1849 se oženil s Kateřinou Kolářovou, s níž měl během 5 let čtyři dcery: Gabrielu, Bedřišku, Kateřinu a Žofii (která přežila). Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že na její památku zkomponoval klavírní Trio g moll. Léta 1856–1861 strávil ve švédském Göteborgu, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 zemřela v Drážďanech jeho první žena. Její památce Smetana věnoval třetí část kvarteta Z mého života). V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou („Betty“) Ferdinandovou. Ještě se na rok vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy. Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou operu a finanční odměnu 600 zlatých (tehdejší celoroční plat učitele), kterou vypsal hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem
Gustav Krum
(23.5. 1924, Litomyšl - 12.5. 1884, Praha)

Český malíř a ilustrátor dobrodružných knih. Proslul zejména svými ilustracemi (především ke knihám Karla Maye) a obrázkovými seriály (dnes se pro tento žánr používá označení komiks), které vycházely na pokračování v různých časopisech. Gustav Krum se narodil v Jihlavě. V letech 1949 až 1954 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze a na grafické speciálce u profesorů Vladimíra Pukla a Miloslava Holého. V současné dobře patří mezi absolutní špičku českých ilustrátorů a rozsah jeho díla je obrovský. Ilustroval téměř sto knih - od antických témat a dobrodružných příběhů až po české dějiny a archeologické knihy.
Josef Hoffmann
(15.12. 1870, Brtnice - 7.5. 1956, Vídeň)

Český a rakousky architekt a designér. Navrhoval nábytek, látky, stříbrné a kovové předměty, šperky, sklo a keramiku. Byl důležitou osobností secesního hnutí ve Vídni a zakladatel Wiener Werkstätte. Jeho dílo se vyznačuje čistotou linií a geometrickými formami. Hoffmann se narodil v Brtnici u Jihlavy, čp. 263. Vystudoval gymnázium v Jihlavě, poté Vyšší státní průmyslovou školu v Brně a následně byl přijat na Vídeňskou akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Otto Wagnera. Studium dokončil v roce 1896. O rok později Josef Hoffmann společně s Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Maria Olbrichem a Kolomanem Moserem založil uměleckou skupinu Vídeňská secese. Po roce 1900 byla Hoffmannova tvorba silně ovlivněna lineárním stylem Charlese Rennieho Mackinthoshe. V roce 1903 společně s Kolomanem Moserem založil Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), kde se navrhoval nábytek, keramika, kovové předměty či šperky. Tyto dílny fungovaly až do roku 1932. Hoffmann dále spolupracoval s vídeňskou firmou J. & J. Kohn vyrábějící nábytek či českou sklárnou Loetz.
K. H. Borovský
(31.10. 1821, Borová - 29.7. 1856, Praha)

Karel Havlíček Borovský se narodil 31. října 1821 v malé vísce Borová (odtud přízvisko Borovský) na Vysočině jako druhý syn svých rodičů (bratr Filip brzy po svém narození zemřel). Byl velmi nedůtklivé a neposlušné dítě . Rodiče ho proto posílali k tamějšímu faráři, který vyvolal u Havlíčka respekt a který mu dal správné vychování. V 15 letech byl Havlíček poslán na gymnázium do Jihlavy. Škola byla stejně jako většina Jihlavy německá. Toto prostředí mu nevyhovovalo, a proto odešel do Německého Brodu, kde bylo prostředí české. Zde začal organizovat společenský život a angažovat se v různých spolcích. Po Vystudování gymnázia odešel na vysokou školu do Prahy. Snažil se studovat teologii, z které ho však brzy vyhodili, protože nesnášel systém učení a hlavně potlačování Čechů. Ještě na škole naplánoval spolu se svými dvěma kamarády rozsáhlý literární plán na sepsání historií všech evropských literatur. Proto byl rád, když mu bylo nabídnuto místo vychovatele v zámožné ruské rodině v Moskvě. Zde pobyl dva roky a vrátil se zpět do Německého Brodu...
Jan Nepomuk Steiner
(1725 - 1793)

Dvorní malíř císařovny Marie Terezie, člen vídeňské akademie. Podílel se například na tvorbě hlavního oltáře v jihlavském kostele sv. Jakuba.
Václav Jan Tomášek
(17.4. 1774, Skuteč - 3.4. 1850, Praha)

Otec, Jakub Tomášek, byl pláteník a vesnický amatérský muzikant. Matka Kateřina pocházela ze Skutče, z tkalcovské rodiny. O základní vzdělání Václava se zasloužili jeho bratři. Antonín Tomášek se stal ve Skutči děkanem a Jakub byl vrchnostenským úředníkem v Praze a v Dolních Rakousích. Hudební vzdělání získával nejdříve od sbormistra a varhaníka Pavla Josefa Wolfa v Chrudimi. Jako chlapec měl krásný alt a zpíval proto v jihlavském klášteře minoritů. Jeho talentu si povšiml hrabě Wallis, který mu umožnil studovat na gymnasiu v Jihlavě a později i v Praze. Stal se Nejvýraznějším českým hudebním skladatelem předsmetanovské doby, pedagog, představitel pražského hudebního života. Do 1824 působil jako učitel hudby ve šlechtických rodinách, poté založil vlastní hudební ústav v Praze. K jeho žákům patřili mj. J.V.Voříšek a E.Hanslick. Autor klavírních skladeb - zejména eklogy, dithyramby a rapsodie, písní (na texty J.W.Goetha, F. Schillera a Rukopisu královédvorského) a chrámové hudby. Složil operu Serafina. Napsal autobiografickou knihu. Zemřel v roce 1850 v Praze.
Johann Haupt
(17.10.1849, Jihlava – 17.8.1928, Jihlava)

významný radní, kustod jihlavského muzea, fotograf města a okolí, vlastník významného jihlavského ateliéru a zakladatel hornického průvodu.
Bedřich Václavek
(10. ledna 1897, Čáslavice - 5.3. 1943, Osvětim)

český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu. Za 1. světové války působil jako voják v Jihlavě. Pocházel z chudé rodiny. Gymnázium vystudoval v Třebíčí. Poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora Osvětim a 5. března 1943 pravděpodobně usmrcen injekcí. První Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě (1928). Další byla historická monografie Poezie v rozpacích (1930). Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století (1935). Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.